Opět za louží


Účastním se stejně jako v loňském roce táborů pro matematicky nadané děti, které se konají v USA.

04.07.2016

Zdravím z USA!

Jak někteří z Vás tušíte, účastním se stejně jako v loňském roce táborů pro matematicky nadané děti, které se konají ve Spojených státech. Spolu se spolužačkou z fakulty Alčou jsme odletěly z Prahy v neděli 26. 6. ráno a po bezproblémovém letu se dvěma přestupy jsme tenzýž den přistály na miniaturním letišti ve městě Ithaca ve státě New York, kde se nachází Cornellská univerzita. Ještě ten večer jsme měly schůzku s přednášejícími a ostatními asistenty a od pondělí učíme.

Oficiální denní program vypadá zhruba takto:

  • před 9: 00 snídaně
  • 9:00 - 10:30 přednáška
  • 10:45 - 12:15 řešení úloh
  • oběd
  • 14:00 - 15:30 přednáška
  • 15:45 - 17:15 řešení úloh
  • večeře
  • od 19:00 večerní program (konzultace úloh nebo sportovní aktivity)
Já mám velkou kliku, neboť asistuji na stejných předmětech jako vloni, takže už vesměs znám učivo, co se tam probírá. Nepředstavujte si, že probíráme to, co se dělá běžně ve škole. Děti na tomto táboře se věnují nebo chtějí věnovat matematickým soutěžím a ty se typem úloh dost liší od toho, na co jsme zvyklí ze střední školy. A jelikož jsem sama ve svých pubertálních letech tomuto koníčku nepropadla, nedokážu si představit jako bych se vypořádala s některou z vyšších úrovní místních předmětů. Naštěstí oba moje předměty jsou pro ty méně zkušené účastníky kempu.

Dělám asistentku. Během přednášky mám za úkol prověřit docházku, udržovat kázeň zatímco přednášející vykládá a pomoci dětem, které se tváří zmateně. Během druhé části bloku se řeší úlohy, takže radím dětem, když se zaseknou, kontroluju výsledky, snažím se jim pomoci udržet pozornost. Mezi hodinami je třeba tisknout materiály (fakt že na všech 18 předmětů, co tu máme, je k dispozici jedna kancelář s právě dvěma funkčními kopírkami, z toho dělá trochu kovbojku). Opravuji domácí úkoly a jednou týdně písemky.

Ano skutečně. Existují děti, které jsou ochotné strávit tři týdny svých prázdnin na matematickém táboře s domácími úkoly a písemkami, za což jejich rodiče zaplatí nepochopitelnou částku (v korunách šesticifernou), kde jim přednáší a s průběhem asistuje mezinárodní tlupa matematiků. Ne, nejsou blázni. Kemp je poměrně prestižní a kromě toho, že se děti naučí pořádnou porci matematiky, užijou si nabytý doprovodný program a získají zářez do životopisu, což jim může pomoci například v přijetí na kvalitní školu. Dokonce i vedoucí, kteří mají na starosti neodborný program, mají mnohdy velmi blízko k matematice.

Tak to bylo zhruba k tomu, jak by to na kempu mělo vypadat. Ale to bych to nesměla být já, abych si průběh nějak neopepřila...

Drhý den výuky jsem při večeři neměla hlad a už bylo jasné, že se něco pokazilo. Zbytek dne jsem strávila objímajíc záchodovou mísu. Jako velmi užitečný se ukázal být nepochopitelně vysoký počet odpadkových košů, který pro tři (reálně dva) obyvatele, máme na pokoji. Koše se totiž dají rozestavět na cestu ke koupelně... Fakt jsem myslela, že umírám, za několik hodin se mi nepodařilo ani napít. Akce vyvrcholila ucpáním záchoda a užitečné pozorování je, že na Cornellské univerzitě mají k dispozici nonstop údržbáře. Od středečního rána jsem už nezvracela, ale užívala jsem si horečku. Jen pro informaci, američani ještě nevynalezli povlaky. Všude, kde jsem zatím v USA bydlela, máte na posteli prostěradlo, na sobě prostěradlo a na něm nepovlečenou deku nebo tři. To horečnaté stavy nepříjemně komplikuje. Pravidelně mě chodila kontrolovat delegace vedení tábora. Jednak se o mě báli a zásobovali mě americkými prášky, jejichž názvy Vám nepovím, ale taky je trochu podezřívám, že měli strach, jestli jsem si nepřivezla nějakou evropskou lepru. Jak choroba přišla, tak odešla. Při životě mě udržela Alča, která mi nosila jídlo a plnila ochotně i všechny ostaní bojové pokyny. Od čtvrtka zase funguju a o to víc si to užívám!

Od té doby jsem se snažila jíst dietně. Když jsem si konečně včera večer řekla, že jsem dost fit na svůj první letošní americký burger, jako naschvál měli v kantýně jen krocaní. Jídlo je vůbec boj, mají vesměs široký výběr, ale velké fronty. Americké stravování má jistá specifika. Na jednu stranu karbohydrát kam se podíváte, ale mléko je buď odtučněné nebo s tzv. redukovaným množstvím tuku. A to i to čokoládové! Další velké téma je jogurt... Můžete mít s redukovným množstvím tuku nebo řecký zcela bez tuku... Alča by si dala lívance (je kvůli nim ochotná vstávat i nepochopitelně brzo), ale bohužel je to místní fata morgana. Mají je, až na to, že je nemají. Kvalita kávy servírované k kantýně je žalostná. I proto jsem se hrozně těšila na nedělní odpolední procházku po místních přírodních krásách (Ithaca je městečko vodopádů), která příhodně skončila v občerstvovně jménem Collegetown Bagels, kde jsem si dala ledové kafe do kelímku na kolu o objemu 32 uncí (skoro litr).

Teď je pondělí ráno, za hodinu učíme a do noci jsme opravovali písemky. Letím na snídani... Alča už běžela lovit lívance.

Míša