Frankfurt -> Seattle 25. června 2013 v 2:34
25.06.2013
Johó - jsem v Americe.
Můj druhý ze tří letů dlouhý 8204 km trval 10 hodin. Oproti předchozí, byla tahle mašina opravdu velká - prostě 26 řad po šesti sedačkách a 46 po sedmi sedačkách - je opravdu rozdíl. Dokonce se liší o jednu podélnou uličku. V letadle bylo hodně klimatizováno, hned před startem jsme všichni dostali polštář, deku a sluchátka. S dekou jsme měly silně statický vztah, musela jsem vypadat jak Marge Simpsonová.
Už od startu se jen spalo, koukalo na filmy a jedlo. :D K první svačince byly úžasné olivové sušenky, jako první velké jídlo jsem si ze dvou možností vybrala milánské špagety s kuřecím, salát a camembert s bagetkou. Dortík jsem si nedala. Druhá svačinka byly brusinkové sušenky ( :( ) a za druhé velké jídlo jsem si zvolila kuřecí s brokolicí a rýží, k tomu byla ještě bagetka s máslem a čokoládová pěna. A k pití, co si jen vzpomenete. V půlce letu jsem objevila vynález jménem tomatový džus, vypila jsem ho asi hektolitr. A nejlepší film, který jsem během cesty viděla na osobní obrazovce na sedačce před sebou, byl pozitivistický a operní: http://en.wikipedia.org/wiki/Quartet_(2012_film). Na jídlo jsem si sklopila stoleček, bohužel se mi později nedařilo ho zaklapnout zpátky. Nedařilo se to ani letušce, která pak přinesla tři lepicí čárové kódy od obědů a přilepila stoleček, aby držel zavřený. Jiná ho později na první pokus zavřela i bez lepítek. :D Spala jsem za letu sotva dvě a půl hodiny.
Ještě ve vzduchu jsem vyplnila CUSTOMS AND BORDER PROTECTION DOCUMENT. Konkrétně jsem podepsala, že nevezu potraviny, půdu, šneky, víc než 10 000$, a že jsem v poslední době nehladila hospodářská zvířata. No a s tímto papírem nesmyslného formátu hurá v Seattlu z roury k imigrační kontrole. O imigrační kontrole mi všichni říkali, že je důležité vybrat si toho správného a napohled sympatického úředníka, kterému to rychle odsýpá. Získala jsem přirozeným ubýváním fronty nerudného vousáče, který místo volání klasického: NEXT, PLEASE, bouchal propiskou do stěny plastové kukaně, ve kterých celníci sedí. Z toho měl člověk pochopit, že je na řadě. Jeho otázky odpovídaly tomu, co se o kontrole člověk dočte na netu - co jedu dělat do USA, jaké zaměstnání vykonávám v Čechách a tak. Až na to, že neobsahovaly žádná slovesa. Vousáč opakovaně zavřel a otevřel můj pas, pak mi naskenoval prsty a oči, dal mi razítko do pasu, na DS-2019 a hotovo. Nicméně jsem samozřejmě zapomněla, že od tohoto člověka jsem měla žádat výtisk dokumentu I-94 pro vlastní potřeby (do práce, na Social Security Number a tak). Vyzvedla jsem tedy na pásu kufr, znova ho podala k odbavení a prošla (byť s pípáním) do tranzitní zóny úspěšně, nicméně bez I-94. Což jsem zjistila až při Hangoutu s Filipem, který klasicky myslí na všechno. Naštěstí jsem měla i dále štěstí, protože bezchybně zafungoval nový systém získávání I-94 online. Tedy už zase mohu doufat, že jsem na nic nezapomněla.
V Seattlu mám prodlevu celkem 10 hodin, vnitrostátní let Seattle - Anchorage mi letí z A10 ve 21:04 Seattleského času. Pobíhám mezi gaty jak šílená, protože mám strach usnout, aby mi někdo neulehčil práci s vlastněním batůžku. :/ Ale již jsem stihla své první pozemské jídlo v Americe - Sendvič s roastbeefem …mňam. A čistě z antispánkových důvodů už mám za sebou i první octové brambůrky - na ty jsem se do Ameriky vážně těšila! Jsou mnohem octovější, než co běžně seženete u nás.
Jdu na kafe a těším se do letadla, abych mohla usnout… Váš Američan, skoroaljašťan.
Technické rady = seznam toho, co jsem udělala nedobře:
