Poledník


přes 20 km (ještě se tomu říká vycházka?)

31.05.2022

Popravdě jsem měla z Poledníku obavy, jak výstup zvládnu. Michal mne tím lehce provokoval až děsil, nicméně poté, co ode mne dostal k Vánocům tričko se seznamem šumavských vrcholů ke zdolání, nebylo víceméně vyhnutí...

Zevrubnou představu o části cesty jsme měli z nedávné vycházky k Prášilskému jezeru. Tenkrát jsme se z jezera vraceli právě tou cestou, kterou jsme teď měli v plánu výšlap začínat. Šumava je moje znovuobjevená srdeční záležitost, ale asi už máme snazší vycházky celkem vyčerpané a logicky obtížnost se bude spíš zvyšovat. Samozřejmě jsem dopředu měla nastudovanou trasu včetně převýšení, ale mapa je mapa a terén ve skutečnosti může i tak překvapit.

Výchozím bodem pro nás bylo Parkoviště Poledník Slunečná, opět s parkovacím automatem - celodenní parkování za 100 Kč. Když se přijede mimo prázdniny a navíc ráno, tak je tam liduprázdno. Myslím, že minule tam stál přívěs s občerstvením, ale tentokrát bohužel nikoliv. Naštěstí jsme už zkušení turisté, takže svačinky, pitíčka, pláštěnky i další nezbytnosti míváme vždy v batůžku. Od parkoviště jsme vyrazili po žluté turistické (někdy mne informace na ukazatelích vážně překvapí - viz galerie) k rozcestí Slunečná, dále po zelené k rozcestí Liščí díry. Dále po červené až na Poledník (a neodbočovat cestou nahoru k jezeru, raději jezero shlédnout až cestou zpět). Takhle to zní celkem jako hračka, ale zrádné je jednak převýšení, pak trochu nezáživná cesta po zpevněném povrchu a hlavně se musí vlastně obejít první zóna obloukem až k vrcholu Poledníku. Když cíl konečně vidíte, tak je trochu matoucí, že velkou část cesty jdete jakoby souběžně a ne přímo k němu. Mezi rozcestníkem Předěl a Poledník-rozc. se k červené turistické přidává i zelená značka, ale na vrchol už jde zase jen červená.

Kromě zdolaného vrcholu je lákadlem také originální rozhledna, která rozhlednou jako takovou není, jak sdělují příslušné stránky NP Šumava, které doporučuji si raději prostudovat, ať tušíte. My chtěli samozřejmě až na ochoz a věděli, že vstup nahoru je časově i počtem návštěvníků omezen. (Proto mne trochu děsila ke konci výšlapu k rozhledně nějaké středoškolská výprava, ale naštěstí ne všichni z nich měli zájem o rozhledy z rozhledny). Platba kartou za vstupné a suvenýry byla možná, ale žádné občerstvení neprodávali. Vzhledem ke specifickým podmínkám výstupu na ochoz rozhledny (turniket a kovový žebřík) jsme nejdřív zamířili až nahoru. Výhledy byly dokonalé! Zamrzelo nás, že v nižším patře byla expozice vojenské techniky momentálně vyklizená. Nahrazovala ji sice hezká výstava fotografií šumavské přírody, ale já bych raději tu autentickou techniku. Skoro to vypadá, že bych tam kvůli tomu musela vylézt jindy, ale to opravdu pečlivě zvážím! Jinak té školní výpravě dost imponovala soustava ToiToi WC nedaleko rozhledny a nouzového nocoviště, ale já si ten zážitek raději nechala ujít.

Občerstvili jsme se z vlastních zásob, abychom měli dost energie na sestup. Když už jsem zvládla metu "Poledník", tak jsem říkala, že cestou dolu Prášilské jezero nevynecháme. Vůbec netuším, kde se celková vzdálenost přes 20 km nasbírala, když podle map to mělo být 7 km tam a stejně zpět navíc s dvoukilometrovou odbočkou k jezeru, ale dvoje hodinky to tvrdily, tak jim budu věřit. Každopádně, zvládla jsem to já, tak to jistě zvládnete taky. A dejte na mé doporučení, zážitek je to skvělý v mnoha ohledech! Pro odvážné je trasa této naší vycházky k dispozici na mapy.cz.

HTML galerie Zonerama
HTML galerie 1